Česká kultura dostala koncem 20. let velmi silný impuls od surrealismu. V době protektorátu a následného stalinismu ještě pracovali surrealističtí umělci vskrytu. Ve svobodnějších 60. letech 20. století se surrealistická estetika zpopularizovala a zdomácněla. Filmový plakát je toho důkazem. Se svou tajemnou, mnohoznačnou, často i existenciální symbolikou odkazuje v životě člověka a společnosti na aspekty, pro které oficiálně nebyl prostor: sny, noční můry, ohrožení, smrt.
V rámci užitého umění mohli tvůrci filmového plakátu se surrealistickým jazykem víceméně volně pracovat, s výjimkou erotiky, která se stala obětí cenzury.
Surrealismem byl z českých afišistů nejvíce ovlivněn Josef Vyleťal, a to i ve své volné tvorbě. Právě on vytvořil nejbohatší a nejkvalitnější kolekci československých filmových plakátů inspirovaných surrealismem.
Mezi další autory, kteří byli ovlivněni surrealistickou estetikou, patří především Karel Teissig a Karel Machálek. Naopak další významní tvůrci plakátů, Milan Grygar, Karel Vaca nebo Zdeněk Ziegler, se jí nechali inspirovat jen okrajově.
Částečně pak vstoupila do plakátové tvorby Zdeňka Kaplana, Karla Laštovky, Zdeňka Palcra a Jiřího Svobody, jejichž plakáty jsou ve vystavené kolekci rovněž zastoupeny.

Výstava SNĚNÍ – Československý plakát a jeho inspirace surrealismem představí více než 100 plakátů ve třech pražských kinech Aero, Oko a Světozor.