Narozen 29. dubna 1916 v Třeboni zemřel 17. června 1978 v Praze
malíř, grafik.
Jeho neobvyklý grafický projev charakterizuje grafická lapidárnost, dekorativní stylizace a svoboda projevu.
Válečné zážitky se odrazily v tvorbě (Furor teutonicus, 1944, Nadčlověk, 1944), později přešel do grotesktní nadsázky realizované výraznými liniemi a plošně pokládanými barvami (Brouk, Baba princmetálová). Po druhé světové válce se věnoval převážně grafice, ilustrování, loutkovému i kreslenému filmu (Paraplíčko, 1957, Lev a písnička, 1959, Biliár, 1961, Špatně namalovaná slepice, 1964). Byl autorem knížek pro děti, např. Co jsem viděl a slyšel v trávě (1965), Motýli (1966).
Pracoval také jako výtvarný redaktor v nakladatelství Československý spisovatel. Za zmínku stojí též jeho scénografická tvorba, např. mnoho let spolupracoval s Národním divadlem, za soubor kostýmů ke Stravinského baletu Petruška získal na pražském quadriennale 1967 stříbrnou medaili. Jeho obálky a grafické úpravy textů Bohumila Hrabala patří k vynikajícím dílům české typografie. K malířské tvorbě se vrátil v šedesátých letech.Zdenek Seydl byl manželem herečky Alexandry Myškové. Už od mala měl štěstí v neštěstí. Když jako dítě přišel o rodiče, vzal si ho do rodiny významný sochař Karel Pokorný. Umělecké prostředí domu Pokorných probudilo v malém Zdenkovi výtvarný talent. Otčím Pokorný jeho talent poznal a v roce 1929 Zdenek Seydl jako dítě poprvé vystavoval. Z výstavy dětské kresby si odnesl první cenu. Karel Pokorný dobře věděl jaká rizika nese umělecká dráha a proto nechal mladého Zdenka vyučit tiskařskému umění. Již v té době získal Zdenek Seydl dokonalé řemeslné základy práce s knihou.
Po vyučení absolvoval jednoroční kurs kreslení na Státní grafické škole a vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou absolvoval v roce 1941 ve třídě profesora Kysely. Věnoval se převážně grafické práci (knižní úpravy, plakáty), příležitsotně pracoval v divadle. Své první návrhy vystavoval Zdenek Seydl ve 30. letech v Mánesu na Přehlídce dětských kreseb (kostýmy ke Smetanovým operám).
Jeho spolupráce s divadlem nabyla trvalejšího charakteru teprve v 50. letech. V Divadle E.F.Buriana vytvořil kostýmy pro inscenaci Vojny E.F.Buriana )1955) a celou výpravu pro Operu z pouti (1956). Od roku 1957 začala jeho tvorba pro Národní divadlo, i když spolupracoval i s jinými divadly (Divadlo Na Vinohradech, Semafor). Nejčastěji se Zdenek Seydl podílel na výpravě baletních inscenací (Škvor: Doktor Faust, Stravinskij: Petruška a Pták Ohnivák, Martinů: Špalíček) a také oper (Dvořák: Čert a Káča, Pauer: Červená Karkulka). Pro činohru navrhoval většinou pouze kostýmy (Brecht: Matka kuráž a její děti). Kostýmy i scény s jasnou linií a zářícími barevnými plochami stylizoval až do grafické nadsázky.
