Narozen 5. února 1926 v Písku. Zemřel 29. března 1977 v New Yorku.

Malíř, kreslíř, ilustrátor, knižní výtvarník, autor plastik a objektů.

Od roku 1929 žije v Praze, za války zaměstnán v ateliéru Josefa Sudka; seznamuje se s budoucí ženou, fotografkou Evou Fukovou. Roku 1951 se tvoří neoficiální skupina: Jiří Kolář, Zdeněk Urbánek, Kamil Lhoták, Josef Schwarz, Jan Hanč, Emanuel Frynta, Jan Rychlík, Eva Fuková a Vladimír Fuka.

Tajné schůzky v bytech, později v kavárně Slavii. Od raných 50. let si Fuka vedl výtvarné deníky, které reflektovaly politické a sociografické aktuality z domova i ze světa.Vedle volné malířské tvorby se od roku 1951 zabývá knižní grafikou a ilustrací, především v 60. letech, a získává za svou tvorbu nejdůležitější ceny z tohoto oboru v Československu a v zahraničí. Jeho Dětská encyklopedie (text B. Říha) vychází v několika vydáních; až v pátém, přepracovaném vydání (1978) Fuku nahradil Jiří Kalousek. Už v roce 1951 začíná Fuka pracovat na velké sérii Imaginárních portrétů, věnovaných osobnostem světové kultury; knižně je vydala Artia ve třech jazycích pro export (1965), doma nikdy nevyšly. Spolupracuje na naší účasti na EXPO 58 v Bruselu. Onemocňuje cukrovkou. V roce 1960 těžce zraněn, tráví několik měsíců v nemocnici. Objevuje pro sebe obraz systému, z něhož není úniku a jehož symbolem je labyrint; ten je od té doby jako významová forma přítomen ve veškeré jeho tvorbě. Spolupracuje na kanadském pavilonu na EXPO 67 v Montreal (s J. Trnkou). Zpráva o udělení vysoké státní ceny za zásluhy o čs. knihu ho postavila před rozhodnutí, má-li vyznamenání přijmout. V únoru 1967 s manželkou a dcerou emigruje do USA, používá tu pseudonym Vladimír Fuka-Hervert a pracuje pro různá tamější nakladatelství.V srpnu 1973 dostává americké státní občanství.
1972–75 pobyt v Evropě; léčba cukrovky v sanatoriu v německém Schwarzwaldu; žije u Bodamského jezera a spolupracuje s německými nakladateli. V roce 1975 se vrací do USA. 29. března 1977 Vladimír Fuka umírá v Rhinebecku, New York, USA, na následky cukrovky.