V Itálii stejně jako v jiných západních zemí Evropy se tamní výtvarnící k tvorbě filmových plakátů dostávali zřídka nebo vůbec ne. V rozvinutých západoevropských společnostech mohli grafici vystavovat, prodávat obrazy a volně tvořit. V těchto zemích neexistoval centrální distributor filmů a a již od 50.lete zcela převládla hollywoodská podoba plakátu – fotografie herců s textem. Proto jsou dnes ve všech zemích západní Evropy československé a polské plakáty přijímány s takovým nadšením.

Rozsáhlá výstavní kolekce představila v severní Itálii přední díla českých grafiků k italským filmům. Nad všemi vystavenými plakáty vlál prapor Vacova Sladkého života-, snad vůbec nejlepšího československého plakátu všech dob. Nechyběly dva stěžejní plakáty Bedřicha Dlouhého (8 ½, Step), kultovní plakáty Milana Grygara (Zvětšenina, Giullieta a duchové, Noc), přelomový návrh Richarda Fremunda k Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři a desítky dalších.

Součástí expozice byla rovněž samostatná výstava všech filmových plakátů Vratislava Hlavatého za jeho osobní účasti.